Podzimní zastavení

Kolikrát sis dnes řekla, že ještě musíš uklidit, něco zařídit, někomu odpovědět, dodělat práci, postarat o všechny ostatní. A až bude všechno hotové, pak si konečně odpočineš.

Jenže co když ten moment nikdy nepřijde? Protože vždycky se najde něco dalšího. A ty si mezitím zvykneš dávat sama sebe až na poslední místo.

Možná už ani nevíš, kdy naposledy jsi opravdu jen seděla. Bez pocitu viny. Bez toho, že bys v hlavě projížděla seznam věcí, které ještě musíš udělat. Jen ty. Ticho. A pár minut, kdy po tobě nikdo nic nechce.

Právě pro takové chvíle vzniklo Podzimní zastavení.

Ne jako další věc, kterou musíš používat správně. Ale jako malá připomínka, že nemusíš pořád jen fungovat. Že nemusíš čekat, až budeš mít všechno hotové. Že nemusíš být úplně vyčerpaná, abys mohla zastavit. Že můžeš říct: „Teď ne. Teď jsem chvíli na řadě já." Uvařit si čaj. Vzít si do rukou svůj kalíšek. Nechat kolem sebe na chvíli všechno ztichnout. A jen být.

Nemusí se stát nic velkého. Úplně stačí, že na deset minut nebudeš řešit svět. A možná právě těch deset minut potřebuješ víc, než sis připouštěla.